Elektrifikace obce

Elektrifikace vyměřena 12.09. 1927. V roce 1930 vypůjčeno na základě rozpočtu stavby 192024 Kč. ,které do druhé světové války splaceny. Ze stavbou započato 01. 05. 19

Silnice

Válcovaná silnice byla vybudována  22.9. 1920. Ve svahovitém terénu a v obci to byla práce náročná . Jenom zemní práce si vyžádaly náklad 65000 Kč. Celkové náklady dvojnásobné. Na křižovatce u lesíka byla v roce 1961 vybudována autobusová čekárna. V roce 1966 provedena přestavba celé silnice na bezprašnou.

 Telefon

Telefon zaveden až ve válečném roce 1942 . Po válce dosaženo trvalého zapojení dvou aparátů (jeden v prodejně jednoty a druhý v kanceláři MNV).

Kaple

Kaple vybudována v jednoduché tehdejší secesi . Byla vysvěcena  7.9. 1912. Za první světové války 1917 odebrán zvonek na rozlití na děla. V roce 1919 pořízen nový zvonek. V roce 1927 provedena první oprava a v roce 1966 provedena další oprava.

 

 

Požární sbor

 

Sbor založen v roce 1911.První stříkačka zakoupena 1912 za 3000 korun a vysvěcena měrotínským farářem . Zbrojnice postavena v roce 1922 a odevzdána sboru  23.06. 1922 ,pořizovací náklad 8000 korun. V roce 1939 zakoupena nová motorová stříkačka a v roce  1939 zakoupeno nákladní auto „Škoda 56“. Nynější stříkačka Ps 12 .

 

Požáry

Ohně jsou v kronikách zachyceny pravděpodobně dobře.Protože povodně  k nám nezasahovaly , neboť rozvodněná Savínka postihla jen několik málo domků na konci dědiny , byly požáry největším neštěstím zdejších obyvatel.

 

27.10. 1909 vznikl požár u Lakomých, díky sousedské pomoci byl však zlikvidován a padly mu za obět jen kůlny.

 

19.01. 1925 hořelo stavení č. 19 u Grézlů, tentokrát však shořelo celé. Pravděpodobně bylo rozdmýcháno větrem.

 

21.04.1929 hořela borová seč u loučského pole. Hasiči , z nich se nejvíce přičinily Novoveští , sice úspěšně zabránili šíření ,ale shořelo však 2,5 měřice lesa.

 

28.10. 1933 shořela úplně stodola p. Kleina, ulévání a utloukání plamenů dřevěnými lopatami a větvemi bylo však úspěšné. Podobně při požáru stodoly p. Martina Moťky 19.02.1935. Po druhé světové válce byl velký požár usedlosti č 24 . „Na Pindě“ , který vznikl po úderu blesku při jedné bouři v roce 1953. Ač zasáhly požární sbory z místa i okolí, nebylo mnoho zachráněno , neboť ve studánce pod Pindou , bylo jen nepatrně vody a stropy bez mazanice prohořely. Teprve sbor z Olomouce s cisternou požár alespoň lokalizoval.

 

 

1. světová válka  

 

Dne 31.07. 1914 k deváté hodině večer přijíždí do Savína posel s akty o všeobecné mobilizaci. Tato je vyhlášena ráno 1. srpna o půl čtvrté. Přes dvacet mužů ,většinou ženatých, odchází ihned ke svým plukům. Kronika popisuje podrobně útrapy a strádání válečných let. Obec byla nucena upsat aspoň dvě z osmi rakouských půjček, obě po 15000k. Odchází postupně řada dalších mužů, někteří z nich se vracejí ,i když třeba až po válce, jako zajatci, (Alois Šperlík, Antonín Šperlík, Karel Hlavinka, František Němec čp. 17, který se i oženil ) jiní jako legionáři : Moťka M. čp.11, Skopal Antonín ,Skopal Jan , Šnobl Josef, Smrček Cyril. Nevrátil se však Smrček Ladislav, který padl jako ruský legionář v dalekých sibiřských krajích, nevrátili se i další Skopal Josef č. 43, Skopal František čp.9, Hlavinka Jan čp. 20 , Nátr Teofil čp. 36.  

Čest jejich památce!

Mezi dvěma válkami

Život v nové republice přinesl mnohé úlevy a demokratická zlepšení , nemluvě ani o hlavních důsledcích porážky Trojspolku, totiž mír a samostatnost ,národní a kulturní vyžití po všech stránkách. Ale přinesl i mnohé stinné stránky, které brzdily sociální vývoj ČSR. 

Mezi nimi nutno pojmenovat na prvním místě politický boj , který zbytečně nezdravě vyčerpával sílu společnosti. Prvním starostou po válce je 15. 06. 1919 zvolen pan Antonín Klein čp. 16 . Při volbách 7.10. 1923 zvolen starostou p. Josef Šmoldas , 16.10.1927 p. Alois Lakomý . Tento pak ještě znovu 27.09. 1931. Doba světové krize v třicátých letech doléhá i na Savín . V roce 1932 je zaznamenáno 10 nezaměstnaných , kteří dostávají podporu 15 korun měsíčně. V roce 1934 je jich 14 s podporou 20 korun . V roce 1936 jsou dva s podporou 100 korun.

Protektorát

Tragickým létům Německé okupace předcházely roky nervové války s Hitlerem, 28. května 1938 narukovalo 12 občanů do zbraně včetně p. řídícího Aloise Mayera . 29. 05 se skládají peněžité dary na fond obrany státu. 26. 6. se vracejí vojáci z pohraničí , avšak 23.9 všech 12 je znovu zmobilizováno. Odvedli rovněž dva koně. Následuje nejsmutnější rok 1939 se všemi národními pohromami. V říjnu zavedeny potravinové lístky, šatenky, tabačenky atd. , jejichž příděly se během válečných let tenčí. 10.září ustanoveno pod nátlakem shora i v Savíně národní souručenství. 

Od 1. ledna 1940 nařízeny povinné dodávky zemědělských produktů ,začínají sběry odpadků , starého šatstva atd. ,kurzy německého jazyka, uhelné prázdniny, pensionování legionářů. 26. února 1942 dle nařízení Okresního úřadu v Litovli byl dosavadní starosta Alois Němec zbaven úřadu. Na jeho místo dosazen Alois Šnoflák , pravoslavný duchovní ,ale obdivovatel fašismu a přítel německého okresního hejtmana , který u něho v Savíně často trávil dovolenou. Jeho zásluhou byl zostřený dohled nad školou , některé udavačské aféry a jejich následky ,prohlídky za účelem hledání zatajených zásob , vyšetřování apod.,naštěstí vždy s negativními výsledky. 

23.03. 1945 se vzdal starostenství Alois Šnoflák a z Okr. úřadu byl pověřen lesní správce Stanislav Poles. 

To už se blížil konec války , krajem táhli němečtí civilní uprchlíci na vozech , pak i armáda ,všude se povalovali zbraně ,střelivo ,vraky. Málokdo ví, že v nejtěžších dobách se v Savíně u Grossmanů ukrývaly různé skupiny partyzánů , uprchlíků z transportu, odbojářů apod. Bývalý starosta Alois Šnoflák byl po válce odsouzen na 10 let vězení , později pro stáří a nemoc propuštěn.

Osvobození

15.04.1945 urychleně ukončeny všechny jarní polní práce . Není sůl ,tabák , vycházejí poslední noviny, ale poslouchá se zahraniční rozhlas. Dovídáme se o dobytí Berlína a smrti Hitlera (1.5.) , o postupu spojeneckých vojsk . Je přerušen telefonní styk , 5.5. vzrušení z Pražského rozhlasu, volání o pomoc v bojích. Ještě větší vzrušení, když jsme z dálky svědky zkázy Javoříčka, dovídáme se pak o smrti 38 mužů. 07.05 kapitulace Německa , jen u nás se ještě bojuje . 08.05 osvobozena Litovel. V Savíně na Pindě Rudá armáda v 6 hodin ráno a pak první den skutečného míru, pocity a děje těchto chvil a dní nelze slovy popsat . A dále Rudá armáda táhne kolony německých zajatců ,odklízejí se trosky ,vraky . V Litovli se staví zničené mosty. Pořádají se zábavy ,tančí se ,dohání vše, co bylo za války zakázáno. Obnoveno telefonní spojení ,jízdní řády jdou přesně ,vychází svobodné noviny.